Jak praví lidové moudro – neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. V minulosti se již stalo několik tragédií, kdy malé dítě zahynulo pod koly couvajícího vozidla. Taková tragická událost má osudné dopady na psychiku rodičů, příbuzných ale stejně tak i na řidiče.
Logicky vyvstává otázka – kdo za to může a zároveň zda musí řidič automaticky předjímat, že dítěti není věnována dostatečná pozornost ze strany dospělé osoby, která jej v danou chvíli má na starosti? V nedávné době byl odsouzen řidič za usmrcení dítěte z nedbalosti. Ústavní soud však toto rozhodnutí zrušil.
Otázka dostatečného rozhledu a bezpečného couvání
V konkrétním případě došlo k situaci, kdy řidič automobilu couval v prostoru obytné zóny a přejel zadním kolem dítě výšky cca 75 cm. Dítěti nastala újma na zdraví neslučitelná se životem. Vozidlo bylo zaparkované na parkovišti a před couváním procházel řidič kolem skupiny osob, u které stálo dítě. Proto byl přesvědčen, že dítě je pod řádným dozorem. Při samotném couvání pak nezaregistroval, že by v okolí vozidla pobíhalo jakékoliv dítě. Soud ovšem uznal řidiče vinným a odsoudil jej za usmrcení z nedbalosti.
Legislativa a rozhodnutí soudů
Nejvyšší soud stanovil pro obdobné případy, že nemá-li řidič dostatečný rozhled při couvání, musí si k bezpečnému couvání zajistit způsobilou a náležitě poučenou osobu. Dále rovněž dovodil, že řidič se dopustil trestného činu z vědomé nedbalosti, jelikož bez přiměřeného důvodu spoléhal, že by při couvání mohl přejet dítě, které unikne pozornosti dohlížejících osob. Nejvyšší soud se tak ztotožnil s předchozími rozsudky.
Stanovisko ústavního soudu
Odsouzený řidič podal proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ústavní stížnost, kterou Ústavní soud shledal jako oprávněnou, zrušil veškerá napadená soudní rozhodnutí a případ se tak vrátil k novému projednání u soudu prvního stupně.
Dle nálezu Ústavního soudu byl požadavek Nejvyššího soudu nepřiměřený a v praxi nerealizovatelný a nelze přijmout názor, že pokud spolu hovoří osoby při hlídání dítěte, tak musí řidič automaticky předjímat, že dítě není dostatečně hlídáno. V odůvodnění Ústavní soud uvedl, že dospělé osoby by měly zamezit jednoročnímu dítěti, aby se nekontrolovaně pohybovalo po parkovišti a vběhlo do dráhy vozidla. Soud poukázal na princip omezené důvěry v dopravě, jehož podstatou je skutečnost, že řidič se může spoléhat na ostatní účastníky provozu, že budou dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích.
Závěr
Z uvedeného případu nelze vyvodit obecné závěry, jelikož každý případ je nutné chápat individuálně. Pokud by v budoucnu k obdobnému případu došlo, musí jej účastníci konzultovat s právníkem, který posoudí veškeré aspekty konkrétního případu, a to především s ohledem na neustálý vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.
